Alegorie znamení

A bylo ráno, když Bůh stanul před svými dvanácti dětmi a vložil do každého z nich semeno lidského žití. Děti k němu přistupovaly jedno po druhém, aby přijaly své dary.

Tobě BERANE, dávám jako prvnímu své sémě. Máš tu čest je rozsévat. Každé semínko, které zaseješ, ať se v tvé dlani miliónkrát rozmnoží. Nebudeš mít času vidět semeno růst, neboť všechno co zaseješ, zrodí opět nové, které musí být zasazeno. Budeš první, který pronikne mojí myšlenkou lidským duchem. Ale tvým úkolem není ani se této myšlence přiblížit, ani tázat se na ni. Tvůj život je čin, a jediný čin, který ti ukládám jest: Začni tím, že oznámíš člověku mé stvoření. Za tvou dobrou práci, ti daruji cnost sebeúcty.

Tobě BÝKU, dávám sílu něco z tohoto mého semene vytvářet. Tvůj úkol je veliký, a vyžaduje mnoho trpělivosti, protože musíš vždy dokončit započaté - sice bude semeno odváto větrem. Tvým úkolem není tázat se po příčinách, nebo měnit své mínění v půli cesty, ani spoléhat se na druhé v tom, co od tebe žádám. Za to ti daruji sílu. Užívej ji moudře.

Tobě BLĺŽENČE, dávám otázku bez odpovědi, abys všem mohl přinášet vstříc porozumění tomu, co se kolem člověka děje. Nikdy nebudeš vědět, proč lidé mluví nebo naslouchají, ale v hledání odpovědi nalezneš dar vědění.

Tobě RAKU, ukládám úkol učit lidi citu. Přeji si, abys lidi rozesmával a rozplakával - aby všechno co vidí a myslí dosáhlo vnitřního bohatství. Za to dostaneš ode mne dar rodiny, aby se tvé bohatství rozmnožilo.

Tobě LVE, dávám za úkol, abys zjevil světu mé stvoření v celé jeho slávě. Musíš se však vystříhat pýchy, a být si vždy pamětliv toho, že to je mé stvoření a nikoli tvé! Neboť kdykoli na to zapomeneš, ztratíš úctu lidí. Budeš se velmi radovat ze své práce, kdykoli ji řádně vykonáš. Za to měj ode mne dar cti.

Ty PANNO, dostáváš ode mne úkol zkoumat vše, co člověk s mým stvořením učinil. Máš důkladně zpytovat a propátrávat jeho cesty a upozorňovat ho na omyly, aby se tvým prostřednictvím mohlo stvoření zdokonalovat. Za to ti dávám dar čistého a jasného myšlení.

Tobě VÁHO, dávám za úkol sloužit tomu, aby se člověk rozpomněl a uvědomil si své povinnosti k bližnímu, a také, že se může naučit spolupráci a nesobeckosti, a také posuzovat svoje jednání z jiného stanoviska. Přenesu tě na všechny strany a do všech míst, kde panuje nesoulad a nerovnováha. Za tvou namáhavou práci ti daruji lásku.

Tobě ŠTĺRE, dávám obtížný úkol. Budeš schopen znát smýšlení člověka a cesty lidského ducha. Ale nedovoluji ti mluvit o tom, co poznáš. Často budeš trýzněn svými poznatky a ve své bolesti se ode mne odvrátíš. A tak zapomeneš, že to nejsem já, kdo ti působí utrpení, ale že je to nepochopení mého záměru a mojí myšlenky. Uvidíš z člověka tolik, že v něm rozpoznáš zvíře! A budeš muset tolik bojovat s jeho zvířecím pudem v sobě samém, že ztratíš svou cestu z očí. Až se pak konečně ke mně navrátíš, budu mít pro tebe nejvyšší dar cílevědomosti.

Od tebe STŘELČE, požaduji, abys lidi rozveseloval, protože uprostřed nepochopení mého záměru, a mojí myšlenky zatrpknou. Přijdeš do styku s mnoha životy, byť i jen na okamžik, a v každém životě vycítíš neklid. Dávám ti dar nekonečného nadbytku, abys byl schopen se vysoko vyvinouti a sám svítit do temných koutů.

Od tebe KOZOROHU, požaduji pot tvé tváře, aby se lidé od tebe naučili práci. Nemáš lehký úkol, protože kříž lidstva spočine na tvých ramenou. A za břímě tvých strázní vkládám zodpovědnost za člověka do tvých rukou.

Tobě VODNÁŘI, dávám představu o budoucnosti, aby tvým prostřednictvím lidé mohli vidět i jiné možnosti nově. Poznáš bolest osamělosti, neboť ti nedovoluji personifikovat svou lásku. Ale za to, že zjevíš lidem nové možnosti, měj ode mne dar svobody, abys lidstvu mohl ve své svobodě stále sloužit, kdykoli tě bude potřebovat.

Tobě RYBO, ukládám úkol nejobtížnější ze všech. Máš shromažďovat starosti všech lidí a vrátit mi je. Utrpení, které na sebe bereš, je následkem lidského nepochopení mojí idee a mého záměru. Ale ty s nimi máš mít slitování, a dát jim možnost, aby to zkusili ještě jednou. Za tento obtížný úkol dostáváš ode mne dar ze všech největší. Budeš jediným z mých dvanácti dětí, které mi bude rozumět. Avšak tento dar patří tobě jediné. Kdykoli se zkusíš podělit o něj s druhými, nebude ti nasloucháno.

Pak řekl Bůh: Každý z vás vlastní jeden díl mojí myšlenky. Nesmíte tuto svojí část zaměňovat s celou mojí myšlenkou, ani si nesmíte přát zaměňovat jednotlivé díly navzájem, neboť každý z vás je dokonalý. To ale nepoznáte dřív, dokud nebude všech vás dvanáct JEDNO. A teprve potom bude zjevena každému jednomu z vás celost mojí myšlenky.

Děti odešly, rozhodnuty učinit to nejlepší, aby byl každý z nich hoden svého daru. Ale přesto žádné nerozumělo svému úkolu, ani svému daru. A když zmateny přišly k Bohu zpátky, řekl jim: Každý z vás věří tomu, že dary druhých jsou lepší, a proto vám dovoluji vyměnit si je. V tom okamžiku bylo každé dítě nadšeno, když uvážilo všechny možnosti nového úkolu. Ale Bůh se usmál a řekl: Budete se ke mně ještě mnohokrát vracet, abych vás zprostil vašeho úkolu, a pokaždé vašemu přání vyhovím. Projdete nespočetnými inkarnacemi, dokud nesplníte úkol, který jsem pro vás zamýšlel. Dávám vám na to nekonečně mnoho času, ale až po splnění tohoto úkolu smíte být zase u mne.

Vyňato z knihy Martina Schulmana: Karmická Astrologie I.
Přeložila Adina Svobodová-Bednářová