Člověk a bludy

Naším zrakem nevidíme nikdy celou realitu ... Asi nikdo z nás nechce být prostě tzv "mimo".
Kdo by chtěl být obětí nějakých klamů? ... kdo by chtěl věřit bludům? Kdo by se také chtěl řídit v životě takovými bludy? Myslíte si, že nikdo?
Jste na omylu, drtivá většina z nás si ve své "skříni" (mysli) chová celou řadu takovýchto "kostlivců" (nezvaných hostů). A co více, dokonce tyto bludy s největší pravděpodobností i určují běh vašeho osobního života.
Pojďme se tedy na ně teď společně podívat. Slibuji vám, že vaše bludy časem spolehlivě nejen odhalíte, ale tím, že si je později plně uvědomíte a přestanete se s nimi v budoucnu ztotožňovat, je zároveň postupně rozpustíte. To, co vás potom čeká je radostný ... " pohodový život "... Ne, nebojte, nechci vás zbavit ničeho, co je opravdové a skutečné, jenom si posvítíme na vaše zasuté nereálné pohledy na svět.
Nyní vám pro větší názornost odhalím ideální portrét člověka, který se v životě již neřídí "bludy". Bude to jistě pro vás zajímavé porovnání.

Rozpustit své případné "osobní" bludy se vám podaří podle mého názoru jen tehdy, pokud si je nejdříve plně uvědomíte, přestanete jim věnovat svou vědomou pozornost a nebudete se s nimi ve své mysli již více ztotožňovat... Jak jednoduché, že? Vzbudil jsem vaší zvědavost ... ? Teď stačí už jen pozorně číst dále...

 Portrét člověka, který se již zbavil všech svých bludů

Lidé zbavení bludů jsou jiní než obyčejní jedinci. I když na první pohled vypadají v podstatě stejně jako všichni ostatní, vyznačují se výraznými vlastnostmi, které ovšem nejsou ani rasové, ani společensko-ekonomické, ani sexuální. Je na nich něco zvláštního, avšak tato zvláštnost se nedá postřeh­nout na základě tradičních externích faktorů, pomocí nichž obvykle hodnotíme lidi. Mohou být bohatí nebo chudí, muži nebo ženy, černí či bílí, mohou žít kdekoli a dělat v podstatě cokoli. Je to bohatě rozvrstvená skupina, ale přesto mají jeden společný rys: postrádají jakékoli bludy.

 Neztrácejí čas stížnostmi nebo tuž­bami

Život v nich vzbuzuje nadšení a chtějí z něj vytěžit co nejvíc. Mají rádi pikniky, filmy, knihy, sport, koncerty, města, farmy, zvířata, hory a kdeco ještě. Milují ži­vot. Když jste v jejich přítomnosti, povšimnete si, že ani nezabručí, nezasténají, ani se z nich nevydere pasivní povzdech. Když prší, líbí se jim to. Když je horko, radují se z toho, místo aby si stěžovali. Pokud se octnou v dopravní zácpě, na večírku nebo naopak úplně sami, vyrovnávají se prostě s danou situa­cí. Nepředstírají, že se jim něco líbí, ale v rozumné míře přijí­mají to, co je mají fantastickou schopnost nacházet potěšení v dané skutečnosti. Zeptejte se jich, co nemají rádi, a bude jim dělat velké potíže přijít s nějakou odpovědí. Bláto je nijak nezlobí: dívají se na ně, plácají se v něm a berou ho jako sou­část života. Mají rádi kočky? Ano. Medvědy? Ano. Červy? Ano. I když takoví lidé nijak nevítají nepříjemnosti, jako nemoci, sucha, komáry, záplavy a podobně, nikdy netráví své přítom­né okamžiky tím, že by si na ně stěžovali nebo si přáli, aby jich nebylo. Pokud je třeba s takovou situací něco podniknout, pustí se do toho - a dělají to s radostí. Jsou to skuteční milovníci života, vyžívají se v něm a vytěží z něj vše, co mohou.

 Necítí žádnou provinilost ani úzkost

Samozřej­mě dovedou připustit, že dělají chyby, a mohou si slíbit, že nějaké nevhodné chování nebudou opakovat, ale neztrácejí čas tím, že by si přáli, aby něco bývali nedělali, nebo byli roz­rušení kvůli něčemu, co dříve provedli a nyní se jim to nelí­bilo. Naprostá svoboda od pocitů viny je dalším znakem zdra­vých jedinců. Žádné litování a žádna snaha přinutit ostatní, aby se cítili provinile, kladením hloupých otázek jako: „Proč jsi to neudělal jinak?" nebo „To se nestydíš?" Jim samotným nedělá žádné problémy žít bez pocitů viny; protože je to pro ně přirozený stav, nikdy nevedou druhé k tomu, aby si pro sebe provinilost vy­brali.

Nikdy je nepřistihnete, že by druhými manipulovali

výčitka­mi, jak ošklivě se zachovali, a stejně tak se nedají touto takti­kou zmanipulovat. Strategie, které u většiny lidí tak báječně fungu­jí, u nich nemají šanci na úspěch. Místo,  aby trápili sebe i os­tatní pocity viny, pouze je přecházejí. Okolnos­ti, které jiné přivádějí k zoufalství, nemají na tyto jedince žád­ný vliv. Nemají ve zvyku si budoucnost plánovat nebo v jejím zájmu škudlit. Odmítají si dělat starosti a zbavují se tak úz­kosti, která starosti doprovází.

 Jsou silně zaměřeni na přítomné okamžiky!

Tito lidé žijí stále v přítomnosti, nikoli v minulosti či v budouc­nosti. Okamžiky mezi událostmi jsou pro ně stejně cenné jako okamžiky událostí samotných; mají obdivuhodnou schopnost vytěžit všechno možné potěšení ze svého každodenního života. Berou si své štěstí teď hned a když nastane budoucí přítomnost, vytěží i z ní všechno, co jen lze. Tito lidé se radují stále, protože chápou, jak je pošetilé radost odkládat. Je to přirozený způsob života, stejně jako u dětí ne­bo u zvířat.

 Tito zdraví lidé jsou nezávislí

Nejsou svázáni s rodným hnízdem, a třebaže k rodině mohou cítit sil­nou lásku a oddanost, považují nezávislost ve všech vztazích za lepší než závislost. V lásce nevnucují milované bytosti žádné hodnoty. Velice vysoko hodnotí soukromí, což může vést k tomu, že si ostatní mohou připadat odstrčení nebo zanedbávaní. Občas jsou rádi sami a své sou­kromí jsou připraveni bránit.

 V lásce jsou velmi vybíraví

Milují ale hluboce a citlivě. Závislí nebo nezdra­ví lidé je mohou jen stěží milovat, protože tolik trvají na své svobodě. Dětem poskytují vzor milující osoby, ale skoro od samého začátku v nich podporují sebejistotu tím, že dětem neustále dávají obrovské množství lásky. Na těchto šťastných, plně žijících jedincích vás možná za­razí, že vůbec nepotřebují souhlas ostatních. Jsou natolik zaměření dovnitř, že se jich hodnocení jejich jednání ze strany druhých vůbec nedotýká.

Neodmítají obdiv nebo pochvaly; pouze je nepotřebují

Ve své upřímnosti mohou být až neomalení, protože své zprávy nezahalují do pečlivých formulací, je­jichž cílem by bylo zalíbit se. Jestli chcete vědět, co si myslí, uslyšíte právě to. Naproti tomu, když vy řeknete něco o nich, nenechají se tím ranit ani zablokovat. Profiltrují si získané údaje svým hodnotovým systémem a použijí je k dalšímu růs­tu. Nepotřebují, aby je všichni milovali, ani netouží po tom, aby všichni schvalovali všechno, co dělají. Nejsou to žádní buřiči, ale rozhodují se sami i v případech, že jejich rozhodnutí odporují tomu, co dě­lají všichni ostatní.

 Dovedou ignorovat zbytečná a nesmyslná pravidla

Krčí jen rameny nad konvencemi, které tvoří důležitou součást tolika lidských životů. Neroznášejí drby ani nikoho nepomlouvají, protože by se to tak mělo dělat. Jsou vždycky sami sebou, a přestože považují společnost za důležitou sou­část svého života, odmítají se nechat společností ovládnout nebo se stát jejími otroky. Umí se smát a vědí, jak rozesmát druhé. Nacházejí humor téměř ve všech situacích a mohou se smát těm nejabsurdnějším i těm nejvážnějším věcem. Nesmírně rádi pomáhají dru­hým, aby se smáli, a jde jim to velmi snadno.

 Jsou to lidé činu

Často jsou odsuzováni za vtipko­vání v nevhodnou chvíli. Nemohou si však nic načasovat, pro­tože vědí, že nic takového jako vhodné místo a vhodná chvíle neexistuje. Nesmějí se dru­hým, smějí se s nimi. Smějí se životu, který považují za vel­kou zábavu, i když ve svých snahách jsou rozhodní a vytrvalí. Když se na svůj život podívají, vědí, že nemají žádnou předem vytyčenou trasu a že se mohou radovat a vytvářet atmosféru,. ve které si mohou pro sebe radost vybrat i druzí. Je s nimi legrace. Tito lidé jsou smíření sami se sebou a nestěžují si. Vědí, že jsou lidé, a jako takoví mají určité vlastnosti. Vědí, že vypa­dají určitým způsobem, a smiřují se s tím. Pokud jsou vysocí, je to v pořádku, ovšem stejně tak v pořádku by bylo, kdyby byli malí. Na jejich tělesnosti není nic falešného.

 Přijali sami sebe

Jsou proto ze všech lidí nejpřirozenější. Neskrý­vají se za ničím umělým, neomlouvají se za to, jací jsou. Nechápou, jak by je mohlo urážet něco, co je lidské. Mají rádi sami sebe a berou se takoví, jací jsou. Nikdy si nestěžují na věci, které se nedají změnit, jako vedra, bouřky nebo stude­nou vodu. Přijímají sami sebe i svět v té podobě, v jaké jsou.

 Přírodu mají ostatně velmi rádi

S velkou oblibou do ní chodí a cestují po všem, co je ještě nezkažené a panenské. Zvláště zbožňují hory, západy slunce, řeky, květiny, stromy, zvířata a v podstatě veškerou faunu i flóru. Jako lidé jsou přirození, neformální a nenápadní a obdivují přirozenost celého vesmíru. Nevyhledávají hospody, bary, večírky, schůze a za­kouřené místnosti, i když i z nich rozhodně dovedou pro sebe vytěžit co nejvíce. Do­vedou ocenit i to, co se již druhým omrzelo. Západy slunce nebo procházky v lese jim nikdy nezevšední. Příliš je zaneprazdňují nesmírné možnosti seberealizace v přítomném okamžiku.

 Chápou chování druhých

To, co jiným připadá složité a nevysvětlitelné, je pro ně jasné a jednoduché. Problémy, které mnoho lidí blokují, považují tito jedinci za drobné nepří­jemnosti. Nikdy nejsou zmateni nebo vyvedeni z míry a to, co jiní považují za neřešitelné, často považují za jedno­duchý případ s prostým řešením. Ve svém citovém světě se neorientují na problémy.

Problém je pro ně spíše překážka,

kterou je třeba překonat, než odraz toho, jací jsou nebo ne­jsou. Jejich vlastní hodnota leží uvnitř jich samých, a proto se mohou na všechny vnější problémy dívat objektivně, nikoli jako na ohrožení své vlastní hodnoty. Zdraví, ne­závislí lidé však nechápou, proč by se měli cítit ohroženi, a ta­to vlastnost může také přispívat k tomu, že ostatní vnímají je samé jako možné ohrožení.

Nikdy se s nikým zbytečně nepřou.

Nejsou zastánci mód­ních tendencí, kteří se přidávají k různým hnutím, aby získali na důležitosti. Pokud může boj přinést nějakou změnu, jsou ochotní bojovat, ale za žádných okolností by nebojovali zby­tečně. Nejsou mučedníci: jsou lidé činu.

 Pomáhají druhým

Skoro neustále dělají něco, co jiným zpříjemní nebo usnadní život. Bojují za společenské změny, ale přitom si své problémy neberou s sebou večer do postele jako živnou půdu pro vředy, srdeční choroby a jiné tělesné poruchy. Nedovedou škatulko­vat.

 Netrpí příliš na nemoci

Nechtějí se nechat zablokovat na­chlazením nebo bolestmi hlavy. Věří ve svou schopnost se ta­kových nemocí zbavit a nikdy nevykládají ostatním, jak je jim špatně, jak jsou unavení nebo jakými nemocemi právě trpí. Chtějí žít dobře a také tak žijí. Dalším znakem těchto plně žijících jedinců je upřímnost.

 Jsou upřímní a otevření

Neodpovídají vyhýbavě ani o ničem nelžou. Lži považují za deformaci své vlastní skutečnosti a nehodlají klamat sami se­be. I když si potrpí na důvěrnost, nehodlají překrucovat reali­tu ani proto, aby chránili druhé. Vědí, že jsou odpovědní za svůj vlastní svět a druzí stejně tak. Budou se tedy chovat způ­sobem, který budou mnozí považovat za krutý, ale oni pouze dovolují ostatním, aby rozhodovali sami za sebe. Stejně tak netráví mnoho času hovorem o druhých nebo o tom, co někdo jiný udělal či neudělal.

 Ne­mluví o lidech

mluví s nimi. Neobviňují druhé, ale pomáhají jim i sami sobě přenášet odpovědnost tam, kam patří. Nešíří klepy ani poplašné zvěsti. Mají tolik práce s vlastním efek­tivním životem, že nemají čas na prkotiny, které zabírají vel­kou část životů mnoha lidí. Lidé činu dělají, kritici obviňují a stěžují si. Chápou, že každý má právo volby, a ty drobnosti, které jiné dohánějí k šílenství, považují za přirozený výsledek rozhod­nutí někoho jiného. Nedomnívají se, že svět by musel být ta­kový či makový.

 Žijí funkčně

Pokud není všechno tak, jak by si přáli, považují to za normální jev. Organizace je pro takové lidi užitečným pro­středkem, a nikoli cílem. Při jednání používají svou předsta­vivost a výsledkem je tvořivý přístup ke všemu. Nemusí nic dělat určitým způsobem. Nemusí číst příručky ani se ptát od­borníků; prostě se do problému pustí způsobem, jaký sami považují za vhodný. Takhle vypadá tvořivost, kterou se bez výjimky vyznačují.

 Mají stále nesmírnou zásobu energie

Vypadá to, že ne­potřebují tolik spánku, a přitom jsou stále plní radosti ze ži­vota. Pracují a jsou zdraví. Dovedou v sobě najít obrovské zá­soby energie ke splnění daného úkolu, protože se rozhodli jej vnímat jako uspokojující činnost v přítomnosti. Jejich energie není nijak nadpřirozená; je prostě výsledkem toho, že milují život a všechny činnosti v něm. Neumí se nudit. Všechny udá­losti v životě skýtají člověku příležitost něco dělat, myslet, cí­tit a prožívat a oni vědí, jak svou energii využít v podstatě při všech příležitostech. Nuda k jejich životu nepatří, protože tutéž energii, kterou mají i ostatní, využívají produktivním způsobem. Jsou nesmírně zvědaví.

 Nikdy toho nevědí dost

Stále hle­dají víc a v každém přítomném okamžiku se chtějí dovídat něco nového. Co se týče poznání, jsou hledači pravdy, kteří se stále chtějí dovídat víc a nikdy se nedomnívají, že jsou v nějaké oblasti hotoví jednou provždy. Dovedou se poučit od dětí, burzovních makléřů i od zvířat. Nebojí se promluvit se servírkou, zeptat se zubaře, jaké to je, mít celý den ruce v něčích ústech, nebo básníka, co chtěl říct tím nebo oním veršem. Nebojí se neúspěchu. Po pravdě řečeno jej mnohdy spíše přivítají. Úspěch v libovolném podniku neztotožňují s úspěš­ností vlastního života. Vzhledem k tomu, že jejich vlastní hod­nota je dána zevnitř, mohou se na každou externí událost dí­vat objektivně a hodnotit ji jako přínosnou nebo nepřínosnou. Vědí, že neúspěch je pouze názor někoho jiného, a není tedy třeba se ho bát, protože nemůže jejich hodnotu ohrozit.

 Rádi vyzkoušejí všechno

Účastní se všeho možného jen proto, ze je to baví, a nikdy se nebojí, že by se museli ospravedlňovat. Stejně tak si nikdy nevolí zlost, která by je blokovala. Berou druhé takové, jací jsou, a snaží se změnit okolnosti, které jim nevy­hovují. Zlost tedy ani cítit nemohou.

 Od nikoho nic neočekávají

Tito lidé jsou schopni zbavit se emocí, které jsou jakýmkoli způsobem sebedestruktivní, a dát přednost těm, které je obohacují. Jsou prostí a přirození a ne­nechají se svést k tomu, aby z maličkostí či velkých věcí dělali problémy. Nemají zájem o hádky: prostě vysloví svůj názor, vyslechnou druhé a uznají zbytečnost každé snahy přesvěd­čovat někoho jiného, aby byl stejný jako oni. Jednoduše řek­nou: „To nic, každý jsme jiný. Nemusíme spolu souhlasit." Ne­chají to být a nepotřebují vítězit ve slovních soubojích ani přesvědčovat protivníka o tom, že jeho názor je nesprávný. Sami sebe vidí jako členy lidské rasy a nezaměstnaný Rakušan na tom podle nich není o nic lépe než nezaměstnaný Kaliforňan. Nejsou vlastenci spjatí s oblastí danou určitými hranicemi; spíše se považují za součást celého lidstva.

 Překračují tradiční hra­nice

následkem čehož jsou často označováni za vzbouřence a zrádce nebo podivíny. Nemají žádné hrdiny ani idoly. Všechny lidi považují pros­tě za lidské bytosti a nikoho nevyvyšují co do důležitosti nad sebe. Nevyžadují pokaždé, aby se jim dostalo spravedlnosti. Chtějí vítězit a být efektivní díky sobě, a ne díky nedostatkům dru­hých. Netrvají na tom, že všichni na tom mají být stejně, a hledají své štěstí uvnitř sebe.

 Nejsou kritiky a neradují se z cizího neštěstí

Jsou příliš zaneprázdněni tím, že jsou, a ne­mají čas sledovat to, co dělají jejich bližní. Nejdůležitější ovšem je, že tito lidé mají rádi sami sebe. Jsou motivováni touhou růst a pokud mohou, dopřávají si to nejlepší. Pokud se jich zeptáte: „Líbíte se sami sobě?" odpovědí vám rozhodně: „Jistěže ano!" Jsou to skutečně vzácní lidé.

 Každý den je pro ně potěšením

Mohou se o ně podělit s jinými a prožívat plně každý přítomný okamžik. Není pravda, že by neměli problémy, ale nenechávají se jimi citově zablokovat. Lidé zbavení bludů se neženou za štěstím; prostě žijí a štěstí je jejich odměnou.

Pokud i vy své přítomné okamžiky využijete k maximální se­berealizaci, budete také jedním z těchto lidí, a nikoli pouhým pozorovatelem. Je to nádherná představa, že ano - zbavit se všech bludů.

Můžete se k tomu rozhodnout, třeba teď hned - pokud tedy zrovna chcete!

Zdroj: internet