Jak si myšlením vytváříme své nemoci

Jednou jsem při meditaci mohl ve zrychlené podobě vidět, jak může vznikat rakovinný nádor. Viděl jsem, jak dotyčný člověk v konkrétním místě ve svém těle svým myšlením hromadí negativní emocionální energii. V daném místě to vyvolávalo značné energetické napětí. Dotyčný ve svém způsobu myšlení nepolevoval a napětí se hromadilo, hromadil jej měsíce. Pak následovala velmi rychlá akce. V okamžiku, kdy napětí přerostlo mez, kterou mohla tkáň v daném místě unést, se během velmi krátké doby nahromaděné napětí „proměnilo, vybilo“ ve zhoubný nádor. Viděl jsem během pěti minut ve zkratce jednu z vazeb mezi myšlením, cítěním a zdravím.

K tomu, abychom mohli pochopit, jak v nás nemoci vznikají, je nutné vazby mezi fyzickým tělem a myšlením a cítěním znát. Myšlení se odehrává v mozku. Své emoce a pocity prožíváme všude ve svém těle. V mozku své emoce a pocity jen registrujeme, ne vždy na vědomé úrovni.

Zde je vhodné dát pár příkladů. Lásku prožíváme v oblasti okolo srdce. Zklamání a strach prožíváme v ledvinách, vztek v močovém měchýři, hněv v játrech a žlučníku, neschopnost radovat se ze života ve slinivce. Schopnost emocionálně zhodnotit prožívané situace a udělat z nich správné emocionální závěry prožíváme v tlustém střevě. Svoje přijetí nebo nepřijetí situací, do kterých se v životě dostáváme pocitově prožíváme ve svém žaludku. Ženy svoji ženskost, svoji ženskou roli ve vztazích emocionálně a pocitově prožívají v děloze a vaječnících. Muži zase svoji mužskost pocitově prožívají v prostatě. A tak by se dalo pokračovat dál a dál. Jestliže se nám nedaří správně a uspokojivě žít některé z konkrétních oblastí života, pak onemocní příslušný orgán anebo orgány a části těla související. Problém je v tom, že si své pocity neuvědomujeme, nerozumíme jim.

Jsou i nemoci, kde neonemocní orgán, ale člověk, jako je třeba mentální anorexie a bulimie. U takto nemocných děvčat je to poslední, co by se jim mělo říkat, že by měly jíst. Tam jejich problém vůbec není. Tam je jen projev jejich nemoci. Příčinou je absolutního nepřijetí sebe sama, odmítání sebe sama takové, jaká jsem. Vyjádřené odmítáním vyživovat vlastní tělo. Příčina je, ač to zní neuvěřitelně a smutně, vždy v rodinném prostředí. Rodiče nejsou schopni svoje dítě přijmout takové jaké je. Většinou se rodiče nejsou schopni přijmout ani jeden druhého navzájem. Odmítají přirozenost svého dítěte a snaží se je naprosto bez jakéhokoli citu utvářet podle svých představ. A pokud dítě jejich představy nenaplňuje, pak jsou k němu velmi kritičtí. Pak žijí důsledky svých činů v nemoci jejich děvčete. Nejsou si obvykle vůbec vědomi, že by něco dělali špatně, jen jsou nešťastní. Ale v tomto světě se neděje nic samo od sebe. Vše má svoji příčinu! Domnělé vzory v hubených modelkách nemají na děvčata téměř žádný vliv. Vše se odehrává v rámci rodiny.

Převzato s internetu